Možná nevěřícně čtete název článku a divíte se, co tak ponuré téma dělá na blogu o zdravém žití...Tak vytrvejte, neboť zjistíte, že přijetí myšlenky vlastní smrtelnosti a smrti obecně je možná ta nejspolehlivější cesta k tomu, jak žít naplněnější a spokojenější život. A zdraví, jak víme, není jen o zdraví našeho těla, ale i o zdraví naší duše a jisté dávce spirituality.
Často se vyhýbáme myšlenkám a konverzacím o smrti, protože v moderní společnosti je to stále tabuizované téma. Přijetí konceptu memento mori, což latinsky znamená "pamatuj, že musíš zemřít", však může zásadně změnit náš život k lepšímu.
Memento mori má kořeny ve stoické filozofii a vybízí nás k zamyšlení se nad naší smrtelností a uvědomění si toho, jak krátký je lidský život.
Moje cesta k mementu mori začala v době, kdy mé mamince diagnostikovali rakovinu slinivky břišní v terminálním stádiu.
Zpočátku mě pouhá myšlenka na smrt děsila a naplňovala úzkostí. Trvalo mi několik měsíců, než jsem se smířila s krutou realitou, že se maminčin život chýlí ke konci. Během této doby jsem však konečně pochopila, jak důležité je vážit si každého společného okamžiku. V okamžiku, kdy máte konkrétnější představu o tom, jak daleko, respektive blízko, je konec, je to jako by vám někdo pořádně posvítil na věci, které tam dávno byly.
Maminka byla neuvěřitelně silná a její síla tváří v tvář její vlastní smrtelnosti je pro mě dodnes neuvěřitelným zdrojem životní inspirace. Navzdory okolnostem nepodlehla strachu ani sebelítosti. Místo toho přijala blížící se konec svého života s grácií a odvahou. To nám umožnilo vést otevřené a klidné rozhovory o jejím blížícím se odchodu, bez patosu a srdcervoucích okamžiků.
Díky našim rozhovorům jsem si uvědomila, že uvědomění si vlastní smrtelnosti nemusí být bolestnou zkušeností. Může to být příležitost oslavit čas, který nám zbývá. V posledních týdnech jsme s maminkou hodně vzpomínaly, poslouchaly oblíbenou hudbu, sdílely své nejhlubší myšlenky a dokonce se i často smály, aniž by nás přemohla tíha smutku.
Ano, i o smrti a o tom, co bude následovat se dá mluvit v klidu a toto zjištění bylo opravdovým požehnáním. Změnilo to můj pohled na věc a umožnilo mi plně si vychutnat maminčinu společnost během jejích posledních dnů. Maximálně jsme si užívaly společného času, vážily si prostých radostí a nacházely útěchu ve vzájemné přítomnosti. Tyto chvíle se staly vzácnými poklady, které si s sebou nesu dodnes.
Ačkoli na mě měl maminčin statečný postoj nepochybně velký vliv, uvědomila jsem si také význam svého vlastního smýšlení. Vědomě jsem se rozhodla přijmout myšlenku, že smrt je nedílnou součástí života, přijala jsem "memento mori" jako hlavní princip, který mi v životě určuje cestu. Najednou jsem smrt přestala vnímat jako něco morbidního, co musí člověk zatlačit do nejskrytější části své mysli, ale jako něco, co dává našemu životu ten nejhlubší smysl.
Pochopení pomíjivosti života nejen že dává našemu životu smysl, ale nabízí i určitou úlevu. Život se neustále mění. Pokud procházíte těžkým obdobím, prožíváte smutek nebo čelíte neštěstí, pamatujte, že to nakonec pomine. Stejně tak pokud zažíváte radost a štěstí, važte si těchto okamžiků, protože i ony jednou skončí. Život není "O" změně, život JE změna a všechno má svůj čas.
Přemýšlení o mementu mori mě nakonec přivedlo k hlubšímu ponoření se do stoické filozofie, kterou z celého srdce doporučuji prozkoumat. Skvělým výchozím bodem je kniha "Jak žít dobrý život (A Guide to the Good Life)" od Williama B. Irvina. Stoicismus poskytuje cenné rady a inspirativní postoje, jak se můžeme vypořádat s životními výzvami, jak se stát odolnějšími a klidnějšími a zároveň zůstat soustředění na to, co je opravdu důležité.
Jedna z hlavních zásad stoicismu je rozlišování věcí, které v životě máme pod svojí kontrolou od těch, které se naší kontrole vymykají. Uvědomění si, že věci, na které nemáme vliv, nemá smysl řešit, je velice jednoduchá rada a ten pocit je opravdu osvobozující. Přesto si všimněte, že většina lidí toho není schopná a podléhají úzkostem a stresu, které jsou ale naprosto zbytečné a zcela neproduktivní. Praktikováním stoických zásad můžeme rozvinout pocit vnitřního klidu, zlepšit svou duševní pohodu a žít smysluplnější život.
Právě slavné memento mori a přijetí vlastní smrtelnosti je jedním z hlavních učení stoicismu. Smrt jako taková je nevyhnutelná a od okamžiku narození se k ní přibližujeme. Je to ta základní věc, která se vymyká naší kontrole, a proto nemá smysl se myšlenkami na smrt jakkoli stresovat, musíme jí přijmout jako fakt a základní pravdu ("nic nemusíme, musíme pouze zemřít").
Pravidelným rozjímáním o vlastní smrti a pomíjivosti života získáváme jasnější pohled na to, na čem skutečně záleží. Umožňuje nám to odpoutat se od materiálních výdobytků a společenských očekávání a místo toho se zaměřit na rozvoj ctností, jako je moudrost, odvaha a soucit.
Stoická praxe memento mori slouží jako mocná připomínka toho, že náš čas na této zemi je omezený. Nutí nás, abychom každý den využili naplno, vychutnávali si každý okamžik a pociťovali vděčnost za příležitosti, které nám život nabízí. Pochopení pomíjivosti naší existence nás motivuje k autentickému životu, který se řídí našimi základními hodnotami a aspiracemi.
Ve světě, kde je téma smrti často odsouváno a ignorováno, nabízí přijetí mementa mori a moudrosti stoicismu nový autentický pohled. Povzbuzuje nás k otevřeným rozhovorům o smrti, což nám pomáhá rozvíjet lepší mezilidské vztahy a prohlubovat porozumění sobě samým i druhým.
Yorumlar