Když přijde řeč na genetické testování a jeho význam pro zdravotní prevenci, bývala jsem v minulosti dost skeptická. Přikláněla jsem se k převládajícímu názoru většiny odborníků, že 85-95 % nemocí souvisí s naším životním stylem a prostředím, nikoli s naší genetikou, pátrat tedy po našich genetických predispozicích nemá úplně význam... Pokud se mě někdo na toto téma ještě nedávno zeptal, moje odpověď byla většinou něco ve stylu "genetika sice nabíjí zbraň, ale náš životní styl mačká spoušť".
Vzhledem k tomu, že moje přímá zkušenost s nemocí je hlavně s rakovinou, a to ve vlastní rodině i mezi blízkými přáteli, tak jsem vždy přemýšlela o genetickém testování především v této souvislosti a kromě testování případné BRCA mutace v rodinách s výskytem rakoviny prsu jsem v tom jinak moc velký význam neviděla. Domnívala jsem se, že nejlepší obranou proti onkologickému onemocnění je důsledně zdravý životní styl a že znalost mého genetického rizika mi nepřinese žádné další poznatky, ale pravděpodobně ve mně buď jen vzbudí strach nebo naopak falešný pocit bezpečí.
V tomto mém názoru mě dále utvrzovala i dnes populární epigenetika. Epigenetika zkoumá změny v genové expresi, ke kterým dochází beze změn základní sekvence DNA. Tyto změny mohou být ovlivněny faktory prostředí, jako je strava, stres a vystavení toxinům, ale také individuálními zkušenostmi a prožíváním různých životních situací. Je to naprosto fascinující obor, nedávno jsem četla studii, která dokazuje, že dokonce i epigenetické predispozice jsou dědičné, respektive že se přenášejí z rodičů na potomky! Opravdu fascinující. Hlavní závěr je ale opět to, že fakt, že člověk má určitou sadu genetických predispozic vůbec nemusí znamenat, že se tyto predispozice naplní. To, jak žijeme, má obrovský vliv na expresi jednotlivých genů, takže životní styl je pro naše zdraví opravdu klíčový, triumfující genetiku téměř vždy, až na několik málo výjimek určitých vzácných onemocnění.
Můj pohled na genetické testování se však nedávno změnil díky několika událostem. První z nich bylo setkání s Martinem Tolarem, českým neurologem, který působí v USA, a řídí biotechnologickou společnost Alzheon, kterou také sám založil a která vyvíjí lék na Alzheimerovu chorobu. Díky tomuto setkání jsem začala více číst o současných hypotézách o původu Alzheimerovy choroby a o roli genetické podmíněnosti neurodegenerativních onemocnění obecně.
Přibližně ve stejné době jsem si přečetla knihu "Outlive" od Petera Attii, jednoho z mých nejoblíbenějších lékařů a autorů, u kterých čerpám informace o zdravotní prevenci a dlouhověkosti obecně. Peter Attia je lékař, který získal lékařské vzdělání na Stanfordské lékařské fakultě a absolvoval rezidenturu v oboru onkologické chirurgie na prestižní Johns Hopkins Medical Center. Nyní působí jako lékař na vlastní klinice se zaměřením na preventivní medicínu. Jeho přístup je založen na důsledném promítání nejnovějších vědeckých poznatků do klinické praxe. Ve své knize rovněž zdůrazňuje význam genetického testování, právě za účelem vytvoření preventivní strategie šité na míru pro každého jednotlivého pacienta.
V neposlední řadě na mě mělo vliv i setkání s úžasnými mladými lidmi, Evou Kuttichovou a Petrem Štěpánkem, zakladateli společnosti Macromo, která nabízí genetické testování pro širokou veřejnost a na základě výsledku genetické analýzy a společně s dalšími daty o daném člověku nabízí personalizovaná doporučení pro životní styl, a to vše v příjemné digitální aplikaci.
Jaké argumenty ve prospěch genetického testování mě tedy přesvědčily?
Klíčový výraz, kterým bych shrnula hlavní přínosy, které vidím v genetickém testování, je tzv. "personalizovaná prevence", někdy se mluví rovněž o "precizní medicíně" (precision medicine). Personalizovaná prevence je přístup, který bere v úvahu genetickou výbavu jedince (spolu s dalšími faktory souvisejícími především s životním stylem) a na jejím základě přichází s konkrétním souborem doporučení pro tohoto jedince. Co jsou tedy tato personalizovaná doporučení a jak se mohou lišit od současné standardní lékařské praxe?
Jak všichni víme, současná lékařská praxe pracuje s referenčním rozmezím "normálních" hodnot pro jednotlivé testované biomarkery a rozhoduje o léčbě konkrétních stavů na základě toho, jak se hodnoty daného jedince liší nebo shodují s tímto referenčními rozmezím. Tato referenční rozmezí však mohou, ale nemusí vyhovovat každému jednotlivému člověku, a rozhodnutí léčit či neléčit tak může být dobré, nebo může konkrétnímu člověku uškodit.
Dovolte mi uvést několik konkrétních příkladů, které vám možná můj názor dále osvětlí.
Případ první: riziko Alzheimerovy choroby.
Jak už jste možná někdy slyšeli, jeden gen, který má zásadní vliv na riziko onemocnění Alzheimerovou chorobou je tzv. APOE-4 gen. Pokud je člověk nositelem jedné kopie genu APOE-4, tak je jeho riziko onemocnění touto chorobou zhruba trojnásobné oproti nerizikové populaci, pokud má dokonce kopie dvě, je jeho riziko onemocnění 8-12ti násobné. Víme také, že cca 20-25 % lidí má jednu kopii APOE-4 genu a další 2-3 % nesou dokonce dvě kopie tohoto genu. Není to tedy nikterak ojedinělý případ, naopak bych spíše byla toho názoru, že je to v populaci naprosto běžně rozšířená predispozice.
Jak tedy s takovouto informací naložit, pokud se jí dozvíme a jaký význam má pro zdravotní prevenci? No, význam má opravdu veliký a můžeme toho dělat celkem dost...
Kromě toho, že bychom měli opravdu velice důsledně dodržovat zdravý životní styl, bychom měli - podle nejnovějších výzkumů - mnohem agresivněji než jedinci bez tohoto rizika regulovat své krevní lipidy a krevní tlak.
Například doporučené optimální hodnoty apolipoproteinu-B pro rizikovou populaci (biomarker používaný k posouzení rizika kardiovaskulárních onemocnění, mnohem vhodnější než běžně používaný LDL cholesterol) jsou až o 50 % nižší než u nerizikové populace.
Podobně je tomu u krevního tlaku. Podle současných doporučení nebude běžný lékař léčit krevní tlak, pokud nepřesáhne hranici 130/80 mm Hg, mnoho lékařů může váhat s předepsáním léků i v případě, že dosáhne 135-140/80-85 mm Hg. U osob s vyšším rizikem vzniku Alzheimerovy choroby je však pro správné zvládnutí tohoto rizika rozhodující udržet krevní tlak pod 120/70.
Mohla bych samozřejmě hovořit o dalších preventivních strategiích šitých na míru pro osoby s touto konkrétní genetickou predispozicí, ale myslím, že z výše uvedeného příkladu prospěšnost genetického testování jasně vyplývá.
Příklad druhý: Ateroskleróza
Tady uvedu jeden příklad, ale konkrétně pro kardiovaskulární riziko a riziko aterosklerózy je jich určitě mnohem více.
Podle lékařské literatury má cca 20-30 % lidí genetickou predispozici k výskytu vyšší hladiny lipoproteinu a, běžně označovaného jako Lp(a). Na rozdíl od APOE-4 lze hladinu Lp(a) vyšetřit z krevního séra (není třeba genomové sekvenování).
Zvýšená hladina Lp(a) je spojena s významně zvýšeným rizikem vzniku aterosklerózy, která vede k ucpávání cév a zvyšuje riziko infarktu a mozkové mrtvice. Kromě toho mohou vysoké hladiny Lp(a) přispívat také k tvorbě krevních sraženin, což dále zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění. Slyšeli jste někdy o velmi zdatném a jinak zdravém čtyřicátníkovi nebo padesátníkovi, který se náhle skácel k zemi a podlehl infarktu? A pravděpodobně neměl ani zvýšenou hladinu cholesterolu? Na vině může být právě vysoká hladina Lp(a).
Jelikož je hladina Lp(a) dána geneticky, je tedy velmi stabilní, takže stačí nechat si ji jednou vyšetřit. Většina lékařů ale toto nedělá a pokud má člověk hladinu cholesterolu v pořádku, po dalších rizikových faktorech se nepátrá...
Podobně jako pro nositele APOE-4 genu i pro lidi s vysokou hladinou Lp(a) platí, že kromě důsledného dodržování zdravé životosprávy by se lidé s vyšší hladinou Lp(a) měli mnohem více starat o své krevní lipidy a krevní tlak, co nejvíce eliminovat nasycené tuky ze svého stravování a zvážit léčbu niacinem a PCSK9 inhibitory, protože cílená léčba na snížení specificky Lp(a) zatím bohužel neexistuje.
Závěrem lze říci, že ačkoli určitě mohou existovat jistá omezení či nejistoty spojené s genetickým testováním, nyní se domnívám, že přínosy převažují nad riziky. Oblast personalizované prevence a precizní medicíny jde opravdu rychle dopředu a její přínosy jsou značné a některým lidem opravdu mohou přinést roky života ve zdraví navíc. Začleněním genetického testování do klinické praxe můžeme přejít od univerzálního přístupu k individualizovanému, který zohledňuje jedinečnou genetickou výbavu, životní styl a další rizikové faktory každého jednotlivého člověka.
Doporučuji všem, kteří mají zájem převzít kontrolu nad svým zdravím, aby zvážili genetické testování jako nástroj pro optimalizaci preventivní péče a pro informovanější rozhodování o svém zdraví.
Comments